Pokud říkáme, že jsme „demokratickým právním státem založeným na úctě k právům a svobodám člověka a občany, jak zakotvuje i Ústava České republiky v Čl.1“, pak samozřejmě nemůžeme omezovat pluralitní charakter demokracie. Ta se vyznačuje tím, že jednotlivé politické názory, v výjimkou těch výslovně neonacistických, fašistických, si konkurují a snaží se v této konkurenci získat pro své ideály, myšlenky, co nejvíce občanů.

Výsledky této konkurence přinášejí volby. V závislosti na jejich výsledcích pak strany či politická hnutí se dělí na poziční a opoziční. Vznikají různé koalice politických stran, které v ČR, nebo v jiných územně správních celků, vládnou po dobu stanoveného funkčního období. Jsou vázány svými programy, které předložily voličům, jež je podle nich volili.

V průběhu volebního období vládní strany se snaží udržet si voliče, případně jich získat ještě více, a tak upevnit své postavení v budoucím volebním období.Opozice usiluje o to, aby získala pro své programy tolik voličů, aby se mohla stát pozicí a odsunout dosud vládnoucí strany do opozice.

To je zjednodušeně řečeno. Zásadně tyto postupy platí. Dochází však i k tomu, že vládnoucí politické strany se snaží vyšachovat své politické konkurenty i jinými prostředky, nedemokratickými. Vytváří pro to společenskou atmosféru a kriminalizují určité politické názory, či dokonce celé politické strany. Mechanismus pluralitní demokracie je tím porušen, někdy až hrubě. Jsou zneužívány justiční orgány, policie a dochází k různým formám pronásledovaní členů, funkcionářů opozičních stran. Tak se dostáváme k omezené demokracii, která je vlastní přechodům k jiným režimům než demokratickým. Pokud společnost takovéto tendence nezačne omezovat, dostáváme se na šikmou plochu a až kam dojedeme?

Velké nebezpečí hrozí zvláště od vládnoucích politických stran, jejich funkcionářů, kteří touží po větší moci, jíž hodlají posílit a zabezpečit i v dalším volebním období. Když mají tito mocichtiví politici podporu v mediální sféře, mohou, pokud je nezačneme politickými prostředky omezovat, značně narušit demokratický charakter právního státu. Nacházíme se v této fázi vývoje naší společnosti? Objevují se zatím jen jednotlivé případy zneužívání moci. Za nepříliš dlouhou dobu, můžeme sema rozpoznat, do jakých vod nás vláda kormidluje.

Již nyní však musíme prohlásit, že jsme povinni usilovat o to, abychom udrželi svrchovanost ČR, alespoň její možný stupeň, a jednotný demokratický právní stát. To nám ukládá ústava.

Jsme si vědomi určitého zjednodušování předmětné problematiky. Nejde však o vědeckou práci, ale pouze o nejzákladnější, a proto i neúplnou, orientaci v současné situaci.